Francie a Německo - tvrdohlaví vedoucí?

K zamyšlení by nás možná mělo vést chování Franci a Německa. Přesněji jejich čelních představitlů francouzského prezidenta Jacquese Chiraca a německého kancléře Gerharda Schrödera. Oba vyzývají ostatní státy aby pokračovali v ratifikaci "evropské ústavy" (přesně "Ústavy pro Evropu"), i když tato mezinárodní smlouva již byla 2 členy zamítnuta (právě Francií a Nizozemím).
Je to chování hodné "poklepání si na čelo". Ústavu musí schválit všechny členské země, jinak nebude platná. V tom znění, v kterém je ústava nyní již platná být nemůže. Tak proč pokračovat v její ratifikaci ve zbylých zemích? (Z cizích pěněz utrácení asi nebolí, co) Navíc jak si pouze 2 představitelé z celkových 25 usurpují právo říkat ostatním suverénním zemím co mají dělat?
Jediné, co mě připadná jako reálné, je, že Chirac chce prosadit referendum ve Francii ještě jednou a strašit tím, že jsou skoro posledními, kdo "to" ještě nepřijali.
Stále více se mi jeví, jako pravdivá výtka, že "evropští" politici prostě na evropské integraci vsadili své kariéry, a nyní, se za žádnou cenu nehodlají vzdát toho, na co vsadili. Jdou tak daleko, že snad budou chtít činit kroky i proti vůli svých občanů; však ti tomu snad podle nich ani nerozumí, tak co by o tom měli rozhodovat. Však se podívejme i na pro-evropskou vládu Jiřího Paroubka. Kdyby padlo vábení evropskou unií, tak by z pro-evropského programu nezůstalo vůbec nic, a ukázala by se holá pravda. Že vláda Jiřího Praroubka nemá vůbec pomoci nám občanům, ale má pomoci občánům-politikům z ČSSD zlepšit si své postavení u občanů, aby nadcházející volby neprohráli na celé čáře. A jak se ukazuje ono se jim to i povede. Jiří Paroubek je nedlouho po nástupu na post premiéra dnes snad už nejoblíbenějším politikem. Takže problémy nás občanů se neřeší, ale hlavně, že preference vládní straně ČSSD stoupají. To je hlavní. Tedy alespoň pro naši sociálně-demokratickou vládu.